LADISLAV KLEIN
kytara, zpěv
narozen 26. 11. 1944









Kdy jste vůbec poprvé slyšel o Olympiku?
Hned po jeho vzniku.
Jakým způsobem jste do Olympiku přišel?
První kontakt byl ve formě záskoku za doprovodného kytaristu Jiřího Laurenta na dvouměsíčním koncertním turné po Slovensku. Kapela se pak plně profesionalizovala, Laurent nechtěl opustit své zaměstnání, Olympic sháněl náhradu a vybral si mě.
V jakých skupinách jste působil před nástupem do Olympiku?
První skupinou byli Crossfire, kde se mnohu hráli mj. Petr Spálený, Zdeněk Rytíř a Pavel Petráš. Následoval Juventus, Karkulka a pak již Olympic.
Na co z doby své činnosti v kapele nejčastěji vzpomínáte? A co považujete za největší úspěch - ať už přímo váš, nebo celého souboru?
Vzpomínám na radost z každého koncertu po celém Československu, z hitparád v klubu Olympic a ve Sluníčku... těžko mohu vyzdvihnout nějakou jednotlivost.
Existuje naopak něco týkající se Olympiku, co byste ze své paměti nejraději vymazal?
Den, kdy jsem dostal padáka od Petra Jandy, i když jsem ho už nějaký čas očekával.
Vaše nejoblíbenější píseň a deska Olympiku (obecně - nejen z doby vašeho působení v kapele).
Písniček bylo víc, ale z vlastní tvorby snad skladba Snad jsem to zavinil já. A deska? Nedokážu ji vybrat.
Dá se maximálně třemi větami vyjádřit, co vám Olympic dal a naopak vzal?
Dal mi osm let slávy, popularity a hodně pestrého života. A vzal? Těžko říct, jestli můžu označit přerušení a následné nedodělání vysoké školy stavební slovem vzal. To, že jsem dal přednost hudbě před jiným povoláním, bylo mojí svobodnou volbou.
Zalitoval jste někdy toho, že ve skupině už nejste?
Lituji toho dodnes ve stejně intenzivní míře, ba možná ještě víc než bezprostředně po odchodu.
Sledoval jste vývoj kapely i po vašem odchodu, zajímá vás Olympic případně dodnes? Co si o jeho osudech myslíte?
Zajímá. Jeho osud je už dnes podobný osudu špičkových světových kapel (v našem českém měřítku). Myslím tím například Rolling Stones apod.
Popište, prosím, vaše hudební či jiné aktivity po opuštění Olympiku až do současnosti.
Po odchodu z Olympiku jsem rok a půl spolupracoval se sourozenci Ulrychovými, skoro rok s Evou Pilarovou a mojí hudební konečnou bylo sedmnáctileté působení v kapele Petra Nováka. Od roku 1992 mám kontakt s aktivní hudební činností pouze u příležitosti výročních koncertů Olympiku. V současné době jsem jediný zpracovatel českých tenisových žebříčků pro osm věkových kategorií, jsem zaměstnán na Českém tenisovém svaze.
Jak jste prožíval prudký nárůst popularity Olympiku poté, co se skupina rozloučila se zpěváky-sólisty? Samozřejmě, že jeho hudba byla v našich podmínkách něčím zcela novým, ale měl jste pro to i nějaké jiné vysvětlení?
Já bych to nijak nehodnotil ani z retrospektivního pohledu. V té době jsme žili muzikou, stejně jako ostatní kapely, a o tom, proč jsme populárnější než druzí, jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. Bral jsem to jako fakt, který přišel.
V té době se posluchači také vášnivě dohadovali, kdo je nejlepším zdejším rockovým kytaristou, zda Petr Janda, nebo Radim Hladík. Jak jste se k tomu stavěl vy?
Z mého pohledu byl Petr samozřejmě lepším kytaristou. On byl výborný muzikant už v době, kdy Radim se teprve učil hrát. Nehledě na to, že Petr byl na kytaru samouk, přirozený talent, a to je mi bližší než muzikanti, kteří se nejdřív naučí řemeslo ve škole. Což byl i případ Radima, který, pokud se nepletu, vystudoval konzervatoř. Z Petra to, co hrál, tryskalo tak nějak zevnitř, zatímco Radim byl pro mne prototypem spíš chladného, i když samozřejmě nesmírně kvalitního hráče.
Na léta 1968-69, kdy Olympic hrál ve Francii, Petr Janda velice rád vzpomíná. Co si vybavíte vy ve spojitosti s Francií?
Především prvotní šok z 21. srpna 1968. Odjeli jsme na vysněnou dovolenou na Západ, na kterou jsme se mimochodem dostali především díky tomu, že já jsem v té době chodil s dcerou tehdejšího velvyslance v Paříži - a trochu jsme se tam zdrželi...
Petr se mj. přiznal, že tam byly i tak krušné doby, kdy jste dokonce museli krást benzin z jiných aut...
To je pravda. Byli jsme opravdu mladí - dneska už bychom si to asi nedovolili... (smích) Opravdu jsme neměli peníze, a při těch dlouhých cestách jsme "vysáli" několik aut. Vesměs to byly náklaďáčky, co parkovaly někde na periferiích větších měst.

Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v knize Vzpomínky plíživé aneb Jasná zpráva o Olympiku.

Únor 2018
PoÚtStČtSoNe
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728
Vlašim - městské slavnosti
Rakovník - Olympic tour 2018
Žďár nad Sázavou - Olympic tour 2018
Moravský Krumlov - Olympic tour 2018

Zobrazit všechny koncerty

Galerie

« 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 »

Přejít do galerie

Ke stažení

  • Audio
  • Pozadí
  • Ostatní
  • Pro pořadatele

Video

Novinky e-mailem 

Management Olympic 

Dagmara Durecová
dagmara@bestia.cz
Telefon: 220 806 802
Mobil: 602 320 109
Skype: daggie23
ICQ: 190043931
Generální partner
Hlavní partner
Podporujeme

Vytvořilo
intencio s.r.o.

  • Výběr Olympic na 3 CD a DVD Petr Janda
    22.11.2017
    Máme pro vás dvě novinky – k výročí 55. let od založení kapely vyšlo 3CD Olympic 66 Nej +1, na němž najdete 67 písní z celého období, včetně novinky Ještě to nebalíme. Druhou novinkou je DVD Petr Janda v Berklee, které obsahuje záznam vystoupení…
  • Nové CD Martina Vajgla
    12.09.2017
    1. září vyšlo nové sólové album Martina Vajgla a zakoupit ho můžete například v našem e-shopu.
  • Přesun koncertu v Banské Bystrici
    27.06.2017
    Z důvodu onemocnění Petra Jandy (zápal plic) se přesouvá vystoupení v Banské Bystrici z 1.7.2017 na 22.7.2017. Vstupenky zůstávají v platnosti.
  • Petr Janda - křest alba
    03.05.2017
    In-store koncert a křest nového alba Petra Jandy - Ještě držím pohromadě BEST OF se uskuteční ve čtvrtek 11. května 2017 od 17:00 hodin v prodejně SUPRAPHON musicpoint. Všichni jste srdečně zváni, vstup je volný.
  • Petr Janda - Ještě držím pohromadě BEST OF
    10.04.2017
    Květnové půlkulaté narozeniny jsou pravým důvodem poprvé shrnout Jandovu neolympickou tvorbu. Kompilace přináší to nejlepší z období po roce 1985, kdy se hitově osamostatnil v duetu s Petrou Janů. Od té doby opravdu "jede dál", ať už to byla dvě…