Pouze registrovaní uživatelé smějí přispívat do diskuze. Přihlášení

    Zpět

    recenze CD Sopka
    semtamťuk, 24.09. v 21:00

    Je to dobrá deska. Po Brejlích nejlepší. Vybrané kousky v nejlepší tradici poctivého Olympicu: Nymfy, Holka z lidu (kromě triolek Jiřího v úúú mezihře), S tebou, Vim co nesmím a Nebezpečná postava. Kdyby to šlo takhle dál, může kapela vydat každej rok další. Konec recenze. Olympici - díky za dílo. Diskutéři - díky za pokec. Konec ťukání, někdy příště.

    RE:recenze CD Sopka
    Pandora, 25.09. v 22:43

    Tak jsem si v neděli koupil nové CD a za ty dva dny, co to poslouchám, musím říci, že jsem nadšen!!

    Můj názor je, že po albu Dávno je to opět velmi povedená deska, překvapila mě několika dojmy:

    - je úžasně pestrá
    je vidět, že k tomu základnímu hudebnímu motivu je vždy dotvořeno plno dalších drobností, sotva skončí jedna, začne druhá, v tomhle směru, co předvádí Jirka Valenta, nemá chybu, opravdu úžasně propracované a přitom to není přeplácané, to samé kytara, takové sólo v Paroháči se mi hodně líbí, je to něco, co je zajímavá změna v té písničce, ale ještě větší překvapení v písničkách je Pár minut, ten závěrečný klavír fakt je skvělý!
    - dále je hodně dobrý zvuk desky, všechny nástroje jsou parádně slyšet
    - jediné, co mě troch uzarmoutilo, je závěr skladby Jdeme lávou, kde v té dřívější verzi, je rychlý konec s pěknými klávesy.

    Přál bych Olympicu, aby se tato deska dostala do podvědomí lidem, kteří nejsou zrovna skalními fanoišky Olympicu, rozhodně Vím co nesmím by se hodila i do nerockových rádií. Škoda, že dnes se dávají věci do vysílání, asi podle jiných kritérií.

    Na závěr jedna úvaha, co se mi často honí hlavou - za socialismu Olympic nemohl vydávat desky, jak chtěl, ale jak mu bylo dovoleno, dnes je to jiné, ale zase na desku musím čekat 4 roky, snad další desku natočíte dříve.

    Ještě jednou všem děkuji za natočení chytlavé desky, která je rozmanitá, se spoustou nápadů a emocí.

    RE:recenze CD Sopka
    ondrakub, 26.09. v 18:38

    Tak už mi dnes konečně dorazilo cd Sopak domů.
    Hodnotit jej zatím nehodlám, ale moc se mi líbí.
    Spolu s ním jsem si ještě objednal Ulice Zlatá edice a v ní jsem se dočetl velice zajímavou věc. Jistě všichni vzpomínáte na koncertní Ulici z 80.let. Na scéně jsou obří nafukovací balóny a právě tyto balóny byly vyrobeny v mém rodném městě Napajedla :-)))
    To mě moc mile překvapilo. Jsem až dodneška netušil. ;-)

    RE:recenze CD Sopka
    kryšpín, 26.09. v 23:41

    to bude osud :D

    RE:recenze CD Sopka
    semtamťuk, 30.09. v 22:04

    S odstupem trochu podrobněji:
    Nejdřív dotaz na všechny: Už o Sopce psal i nějakej kecal profík ? (Rock a Pop apodobně)

    Můj dojem z nové desky: je upřímná a pestrá. Přiznám se, už podle názvu jsem čekal český zábavkový patos ( ke kterému měl občas Olympic blízko) a singl To není snadný mě nijak neuklidnil. Teď jsem v klidu a jak vidím na záznamu ze křtu a z rozhovoru na TV, tak Petr Janda je vyloženě v pohodě, z čehož mám radost. A opravdu mu to zpívá líp! Hlasově vyloženě omládnul, v rychlých tvrdolínech ječí skoro „jako za mlada“. Jak tady zatím všichni chválí – deska má pěknej, vyrovnanej, živej zvuk. Líbí se mi fórek s Řípem i booklet (i když si s tím mohli vyhrát víc).
    Sopka mě nijak (zdravě) „nenasrala“, jak tady před časem kdosi hrozil. On v tom olympickým rocku 1967 – 2007 zas tak brutální posun není a kdo má trochu fantazii a domyslí si pár drobností ve zvuku a obsazení nástrojů tak mě určitě chápe. Jsou to Jandovy písničky. Určitě bych mohl nabízet podobné varianty z let 70. nebo 80., ale to by byla kravina. Celkově se mi Sopka líbí.
    Líbí se mi i to, jak je kapela poctivě nadržená na hraní (srovnej s Wanastowkami nebo exLucií).
    Jak se snaží cpát do programu nové věci - klidně houšť, vždyť spousta lidí dnes bere CD Dávno jako MUSTER a považujou je za začátek „svého“ Olympicu . Jak hrajou pořád i pro sebe. To je úctyhodné, smekám…Škoda, že chybí to myšlenkový a realizační lepidlo celého cirkusu v podobě producenta, což přiznal Petr Janda i v rozhovoru pro ČT. Není možné, aby si kapelník, autor, interpret, mluvčí kapely, podnikatel a nevím co ještě v jedné osobě udržel dostatečný odstup.

    Sám prý by se nebránil kecalovi zvenčí , tak snad tady nezhřeším, když tady něco i zkritizuju.

    Deska jako celek se mi líbí nejvíc od „Brejlí“. Méně se mi líbí texty – bohužel občas pobolívající achilova pata kapely už od jejího mládí. Katastrofa to většinou není (záleží s čím srovnáváme), ale i obyčejné texty sráží hudební nápady o patro níž, a to je škoda. Na Sopce se to týká asi poloviny skladeb.
    Občas mě trochu zamrzí, že klávesy J.Valenty schladí nažhavenou lávu písničky cukrkandlovými kličkami ala Karamel, místo aby tam natřískal rockový piáno pěkně nahlas anebo se zkrátka držel zpět a nechal rifovat hutnou – třeba zdvojenou - kytaru (Dám se zatknout…). Na zvuk kláves v Olympicu mám dlouhodobě holt jiný názor než Olympici.
    Zvuk Jandovy kytary: výborně dohromady se spodkem a v sólech, ale někde mi trochu vadí osamocená v úvodních rifech a „kartáčkách“. Bylo i líp ! Klidně bych ji někde ještě víc nařval – to je značka kapely.

    Začnu od nejhoršího:

    TO NENÍ SNADNÝ mě opravdu nudí po všech stránkách a slovní patlanina Zdeňka Rytíře zvlášť.
    A Rytíře si jako textaře vážím! Slogan je v pořádku, ale ty sloky. Píseň pro mě není snadný doposlouchat do konce. Janda a Brichta jsou na Sopce textově podstatně výš.

    TAK SÁZEJ „já nejsem poslem špatnejch zpráv, když na štěstí sis málem sáh, je šanci nutný chytit za rukáv, vždyť jinak zmizí ti v tmách“…to jsou roky 1972 – 75 a naprostý ptákoviny za vydatné pomoci Jirky Kornů. V podstatě i muzika – když si odmyslíme současný zvuk – ale to by mě nevadilo. Melodická kytara a rytmus mezihry ..maďarská Omega, to je pěkný. Škoda.

    DÁM SE ZATKNOUT je příjemný rokenrolek, ve kterém mě lezou na nervy klávesy – viz úvod. Tap tap tap ta, dap tadap tap ta v refénu, to už je na mě moc. V klávesovém sólíčku přepínám. Text je poměrně nápaditý : „Hádej co tu mám, hádej, co ti dám, hádej, děvče hádavý“ ale ta těžkopádnost zůstává.
    Lepší zábavka – Pumpa, Odysea a spol…

    JDEME LÁVOU …takovej tvrdolín fain na halekání, asi se i dobře hraje, ale něčím mě znervózňuje.
    Asi to zase bude textem – „Odsouzeni k upálení láskou, unaveni stejnostejnou tmou“ ..takovej divnej starobyl. A navíc se tady Vrba se stylem muziky moc nepotkal. Asi jsem moc náročnej, nebo tomu naopak nerozumím, ale tohle je jedna z písniček, kdy si pujdu na koncertě koupit pivo.


    Čtyři kusy jsem pohaněl, ale pořád jich zbývá 9(!), kvůli kterým stojí za to desku mít


    ŠTĚSTÍ s kytarovými dohrávkami, odsekávanými klávesami a melodickým dramatem jsou klasický sedmdesátky (ty z lepších). Pochopitelně zvuk na úrovni roku 2007 a refrén pěkně našláplej. „Štěstí se zase někde loudá, smůlou nechá mat si dát“ je mrazivý, krásně zazpívaný (že by to fakt bylo těma cigárama ?) a hraje to hezky, ta kytara s klávesama je horká láva .
    Muzika trochu archaická, ale vypiplaná. Jen ten text , ten text… Já tohle zkrátka nějak nemusím..
    „bolest najednou, nohy nenesou …, potom pád…každej kůň už ví, co potom nastává“

    PAROHÁČ je přesně ten případ textového atentátu – nápaditej, říznej melodickej rokec (typická Jandovština), dobrej zpěv, šlapavej spodek, vtipné kytarové arabesky a takovej obyčejnej text. Trochu „To nebylo fér“ z Ó je. Možná stačilo málo - začátek je parádní: „Když máš zástavu chápání, reálnej svět tě dohání..“ Neříkám ale, že je to průšvih. S Paroháčem mám sympatie. Bigbít je to solidní a naživo určitě nadzvedne.

    SOPKA a KARAVANA jsou na podobné téma – zasloužilej muzikant dává slovy A.Brichty nezmarům a štěkajícím psům najevo, že rozhodně ještě nekončí. Karavana (píseň) mi přijde originálnější, ale tohle není špatný. Zajímavé je, že v trochu podobném duchu Olympici zpívali už v roce 76 (Jako kluci začli jsme hrát). Tehdy to byl náznak hardrocku. Dnes je to tvrdší šlapadlo … vtípek o vyhaslé sopce ji vhodně odlehčí a spojitost naším malým rodným Řípem jí dává další rozměr. Rozhodně úvod koncertu.

    PÁR MINUT mi to trvalo, ale přišel jsem jim na chuť. „Smím prosit“ s piánem v závěru je dokonalý. Celý je to taková zvláštní perla, hitovka z toho asi nebude. Leda by se opravdu mastila v rádiích od rána do večera. Vrbův osudový text si s osudovou muzikou a zpěvem tentokrát rozumí. Pro puberťáky to opravdu není (zív), spíš pro nás, vstupující do krizí středního věku. Hezký.


    VÍM CO NESMÍM, S TEBOU, NYMFY a HOLKA Z LIDU jsou na úrovni těch nejlepších písniček, co Olympic kdy udělal a Nebezpečná postava Broum je neodolatelnej.

    VÍM CO NESMÍM - tady se do ničeho rejpnout nedá. Je to krásná věc, vleze do hlavy a přitom se nezprotiví. Kytara s harmonikou a dohrávky od druhé sloky - spouštím slzu. Zpěv je uvolněnej, zdá se mi lepší než na těch ukázkách na jaře. Pavle Vrbo, tentokrát za 1* Přirozená pěkná nepodbízivá písnička.
    Jak že jsou akordy ?

    S TEBOU – AHA, říkám si v úvodním dramatu o životě, další mudrování. Pak se mi připomene utržená plomba na šestce vlevo dole a najednou to dostane drive. Bubny s basou mi do těch zubů pěkně mlátěj a Janda zpívá přímo vášnivě. No a pak se zjeví jako sen ta krásná pasáž s proplétajícíma se klávesama a kytarou a já už vím, že tahle písnička u mě neprohrála. Refrén je starej dobrej Olympic jak vyšitej.
    Vlasta Henych, abych nezapoměl pochválit, chvalitebně - 2

    NYMFY – to se tak potká člověk s písničkou ve vhodnej okamžik a má pocit, že je o něm. Pro mě jsou Nymfy komplet dokonalá věc, má to atmosféru jak hrom, textík bodá do srdce a do slabin (Aleši Brichto 1* ), Janda zpívá jak o život a kapela zní až žasnu – hlavně v tom vygradovaným závěru je znát, kam se může Olympic ještě pohnout, tou lávou.
    A ZDE je důvod proč jsem se nacpal – s dovolením - i do této lajny.
    DOTAZ NA PETRA JANDU: Budete hrát i běžný koncerty v komplet sestavě – tj. s dechařema? Myslím, že jste jim už přišel na chuť a po tom, co slyším tady ( i zpětně v Jednou nebo v pár věcech z Trilogy) by byla škoda to něčím nahrazovat. Evidentně najednou ságo nevadí …jak jste vždycky tvrdil. Foukačku zfoukne Jirka?

    HOLKA Z LIDU – Tady začnu klasifikací textaře – 1*. Chce se mi říct: „No vidíte, že to jde!“
    Podobný styl jako v „Byl jsem“, ale tady lépe. Je to ptákovina, ale má šmrnc. Nádhera.
    A teď zvuk: Prosím vás, Olympici, takhle nějak s tou kytarou a tím okolo.
    A teď zpěv: jeden by nevěřil, jak to Jandovi bude ještě sršet. Ječí jak v těch (zde probíranejch dokola) osmdesátkách !
    A teď klávesy (pro Jiřího V.) – ono skutečně jde břinkat piáno i do tvrdejch kytar a v takovém vypalováku to může být zajímavý. Ty kličky v mezihře mě příjdou jako zbytečný vyplňovadlo. Nějak to v tu chvíli zesládne a já mám zrovna chuť na ostrý koření.

    NEBEZPEČNÁ POSTAVA – vymazlená vykopávka s pěkným decentně swingujícím zpěvem
    mého oblíbeného basáka (Milane Brouma, co takhle třeba Tobogán z Jedeme Jedeme nebo Everybody z Rosomáka ?). Vynikající mlaskající „nervní“ sólíčko kolem pár tónů na kytaru, krásný brumlající Milanovy kličky a ….piánko možná břinkat silněji.

    Závěrečná prosba: Zkuste ještě jednu desku do těch padesátin. Díky.

    Pavel

    RE:recenze CD Sopka
    radekjack, 01.10. v 13:13

    ...jenom malinkatý postřeh....škoda žes nedělal producenta Deep Purple - možná by dnes byli jinde :-D......napsat o zvuku Hammondek - (musim kouknout jak žes to popsal)-- cukrkandlové kličky,měl by tam natřískat rockové piáno -- chlape, D.P. dle mého mdlého rozumu hrajou skalní hardrock a používají - no co? no Hammondky !!!Mě a myslim , že nejsem sám právě proplouvající zvuk Hammondek skrze celou placku velmi ,ale velmi uchu lahodí a napsat o suprovém solíčku stylu ,,párpl,, , že je cukrkandlové....
    Jen stěží hledám na takové reakce umírněná slova a promiň ,ale tobě fakt už nevěnuju ani minutku........

    RE:recenze CD Sopka
    semtamťuk, 02.10. v 12:58

    Tak sbohem, jacku! "Hammondky" mě rozhodně lahodí a nekritiziju klávesy jako celek, ale určité pasáže, např podklad v refrénu "Dám se zatknout".

    RE:recenze CD Sopka
    django, 01.10. v 20:55

    semtamtuku klobouk dolů. Ano, prosím pěkně , to je kritika. Je úplně jednou, jestli je positivní či negativní. Vidím, že desku jsi poslouchal několikrát, (což u těch oficiálních kritik si nemyslím) a že jsi měl snahu vše napsat bez zaujatosti. Občas s tebou tak úplně nesouhlasím, ale většinou ano. Díky za tu práci a ta poslední věta, abychom natočili ještě jednu do padesátky mně nedá spát. mYSLÍM, ŽE TO BUDE MNOHEM DŘÍV. aHOJ pETR

    RE:recenze CD Sopka
    George M, 02.10. v 20:35

    No já už se tady nebudu pouštět do nějakých rozborů jednotlivých skladeb, protože si myslím, že o tomto zde v diskuzi bylo napsáno již dost. Sám za sebe mohu pouze říct " Poslouchám to doma, poslouchám to v autě, poslouchám to v práci" a při každém novém poslechu si v tom velice povedeném albu SOPKA najdu něco nového co mě zaujme. Když jsem slyšel singl To není snadný trochu jsem tam měl výhradu vůči trubce na závěr, ale z odstupem si myslím, že to tam asi opravdu má být a jak zde již někdo napsal je to závěrečná gradace skladby. Co se týče textů tak si myslím, že se tady velice dobře vytáhl Aleš Brichta, kdy si myslím, že zde o malý kousek předčil i Pavla Vrbu, který je velice dobrým textařem, ale i ostatní texty jsou na velmi slušné úrovni. Co se týče nástrojů a zvuku samozřejmě super. No prostě Olympic jde s dobou a já jsem tomu rád. Na závěr bych se rovněž připojil k přání, aby Olympic do svých 50 - tých narozenin nějakou tu placku ještě natočil a kdyby bylo na mě může jich být klidně víc, ale samozřejmě chápu, že vše chce svůj čas. Je to mé přání a byl bych hrozně rád, kdyby se tomu tak stalo a jak to tak vypadá tak Django o tom již přemýšlí také, když píše, že by to mohlo být mnohem dříve, což bych uvítal. Takže Olympici ještě jednou díky a doufám, že se v brzké době dostanu na nějaký váš koncert a společně s vámi si zazpívám nějakou tu novinku.

    RE:recenze CD Sopka
    semtamťuk, 03.10. v 5:12

    To jste mi udělal radost. Užijte si ve Švédsku a těším se na vánoční Hradec.

    RE:recenze CD Sopka
    heggy, 02.10. v 1:00

    jak sem jiz psal od dob Karavany je Sopka dalsi pocinek ktery me privedl na Olympicke stranky. Musim tochu okomentovat recenzi "semtamtuka" co se tyce textu vcelku s nim souhlasim opravdu sou na Sopce songy i texty ktere sou slabsi ale v zadnem pripade si nezaslouzi tak ostrou a neomalenou kritiku. Sopku sem slysel jiz hodnekrat a pokud ji posuzuji jako celek je vynikajici. Take mam dojem ze co se tyce kritiky zvuku pan "semtamtuk" zamrzl nekde v rockenrollove dobe. Prave pestrost nastroju dela Sopku Sopkou a to je nadhera. Celkovy zvuk kapely, ktera se poji dohromady misty opravdu az do hardrockoveho soundu pri kterem mi naskakuje husi kuze tedy mysleno v dobrem, je to co dnes mnoho kapel neumi. Sem doopravdy predstava "semtamtuka" jak ma znit kapela nepasuje mnoho posluchacu si vryje do pameti zvuk sve oblibene kapely, zvlaste u takhle dlouho hrajicich superkapel a neni schopna se adaptovat na menici se sound kapely a stale vyzaduje navrat k zakodovanemu zvuku pred 20 i vice lety a tudiz jejich nazor neni smerodatny. Olympic to zvladl na jednicku a opet ukazal ze kapela jde stale dopredu a neboji se pouzivat novinky jak ve zvuku tak ve stylu hrani a to je skvele. K zaveru se pripojuji kdyby byla jeste jedna do tech padesatin bylo by to super. Zdravim vsechny Olympiky a dekuji vam jen tak dal :-)))))))))

    RE:recenze CD Sopka
    semtamťuk, 02.10. v 13:29

    Já opravdu nikde zakódovanej nejsem, mám dost širokej hudební záběr a navíc sám hraju (či hrál jsem...), klidně bych ti mohl napsat odpověď v notách. Nijak nemachruju, jenom zdůrazňuju, že nejsem tak úplně mimo. A nezmrznul jsem. A co když zrovna vy? Z těch reakcí je to docela přesvědčivé. "Hardrockový sound" mě vůbec nevadí a o tom piánu, kteý vás tak rozčílilo nemá teď cenu diskutovat, páč bych musel uvádět různý příklady a porovnávat a to je moc pracný a ani se mi tenhle styl hodnocení nelíbí. Ono to piáno může znít různě, víme ? Ale abych to trochu napravil - vesměs je to dobře odvedené dílko (Valenta), já bych to teda ROZHODNĚ nedokázal a na celkovém dobrém zvuku desky má výrazný podíl. Až na semtam ty popíky, no.
    A znovu připomínám, že Brejle - ukázka v E-shopu, (jestli to tam ještě je ) jsem zhodnotil positivně, tak mě pořád nestrkejte k Pepíkovi Zímovi vy tvrďáci :D

    RE:recenze CD Sopka
    Gepa, 07.10. v 21:55

    Tak jsem si konečně koupil CD Sopka a jelikož nepatřím k horkým hlavám, hodnotím až s malým odstupem a až po několikátém poslechu. Musím přiznat, že po albech Dám si tě klonovat a trojCD Trilogy jsem na koupi nového alba nechvátal. Ale… Na desce je znát, že na ní kapela měla dostatek času a nikam se nehnali. Výsledku to rozhodně prospělo. Jsou tu hezké melodie a hlavně aranže jsou vyšperkované - je tu plno různého trilkování kytar nebo kláves a u těch kytar je to u Olympiku ne tak obvyklé, ale rozhodně příjemné oživéní. Texty jsou výrazně lepší než na „Klonech“, i když jsou většinou o tématech již dříve zpracovaných, mají formu hodnou svých autorů. A tentokrát se k textařským velikánům jako jsou Vrba a Rytíř se ctí může přiřadit i Janda.

    Solidní rozjezd v podobě titulní Sopky je lepší, než verze, kterou bylo možné stáhnout (což je logické). Zůstala ostrá kytara a to je v tomto případě dobře. Ale následující klenot - To není snadný. Je to utajený hit, i když nám ho naservírovali na podnose v podobě singlu. Rytíř napsal nádherný text na vynikající melodii, vše dobarveno neméně vynikající aranží, která jen malinko ruší v refrénu. Superlativ si zaslouží ještě další dvě cukrátka z tohoto dortu – na jedničku přimíchané backing vokály (ty jsou supr na celé desce, ale tady díky písničce jako celku ční) a ten druhý je v podobě trubky v závěru. Druhou malinkou (opravdu jen malinkou) výtku bych měl ke konci do ztracena – ta trubka si zasloužila "nějaký" konec. Ještě víc se mi líbily instrumentální konce dvou rovněž výborných skladeb Tak sázej – kde Valentovi klávesy navozují neskutečnou pohodu, ale hlavně jedno z nejsilnějších míst desky – piáno v Pár minutách (kde se Janda s Vrbou rozpomenuli na svou zlatou éru) dá zapomenout i na klávesovou pasáž převzatou z Děťátka. To piáno se u Olympiku na této desce slyší ještě v nějakých těch trilcích, ale tady si ho jsem ochoten přehrávat několikrát dokola. Já osobně bych uvítal, kdyby tu to piáno dostalo víc prostoru a dál se to rozjíždělo a gradovalo. Ale i tak – výborná věc.
    Nebudu se tu sáhodlouze rozepisovat o každé skladbě, solidní kousky jsou i S tebou, Štěstí (u obou hlavně refrén – ale nejen), Nymfy… U Jdeme s lávou musím opět vypíchnout dvě V – výtečný Vrba a Valenta. Škoda jen že u první sloky nezůstalo ono podbarvení z verze, kterou jsme si stahovali volně jako ukázku. Určitě musím zmínit dvě rychlé skladby – Paroháč a Holka z lidu, které má i textově na svědomí Janda a musím říct (respektive napsat), že se oba textíky povedly. Zejména Holka z lidu je hezký uvolněný text a i ta kytara se tu tak říkajíc více blýskla. Takových počinů (s vtipným odlehčením) jen houšť.
    Přeci jen, kdo mne trochu zná, asi tuší, že nebudu jen chválit. Zatím mě příliš neoslovily dvě skladby. Dám se zatknout mají vcelku slušný text, ale klávesy (?hamondky? – nevím, nevyznám se) tady trochu obtěžují, asi jsou moc vypíchnuté. Rovněž Vím, co nesmím mi moc nesedí – ta harmonika je jak z nějakého trampského potlachu a celé je to takové nijaké. A na závěr…
    Nebezpečná postava. Nutno podotknout, že se mi nelíbí ani původní verze. Ač patřím k vytrvalým kritikům vlastních remakeů, jako bonusy by mi nevadily, ale musí mít předělávka nějaký přínos. Tady je jediný přínos. Broumův zpěv mě velice příjemně překvapil tím, že to bylo zazpívané v nižší poloze, než v jaké ho mám naposlouchaného z Je to nářez a ze sborů. Moc hezky zazpívané, ale to jediné pozitivum. Písničku – když už ji přehráli znovu – měli přearanžovat. Rytmus nechat, ale zabalit do rockovějšího (kytarovějšího) hávu.
    Shrnutí. Deska se mi moc líbí. Texty jsou v jedné lati z hudbou a celou desku provází skvělé aranže – z desky je cítit velká pohoda a vše je dotažené do konce. Petr Janda se nenechal od textování odradit – ale tentokrát mu to vyšlo. Jak jsem psal na začátku. Desce prospělo, že na výsledek kluci nechvátali a nechali vše uzrát jak dobré víno. Sopka je zdařilé dílo. Do rádií by se měla dostat minimálně singlová To není snadný, ale našlo by se tu vícero adeptů.
    Dík za album!

    Zpět

    Leden 2018
    PoÚtStČtSoNe
    1234567
    891011121314
    15161718192021
    22232425262728
    293031
    Praha - V.I.P.
    Trenčín (SK) - V.I.P.
    Hradec Králové - V.I.P.
    Skalica (SK) - V.I.P.

    Zobrazit všechny koncerty

    Galerie

    « 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 »

    Přejít do galerie

    Ke stažení

    • Audio
    • Pozadí
    • Ostatní
    • Pro pořadatele

    Video

    Novinky e-mailem 

    Management Olympic 

    Dagmara Durecová
    dagmara@bestia.cz
    Telefon: 220 806 802
    Mobil: 602 320 109
    Skype: daggie23
    ICQ: 190043931
    Generální partner
    Hlavní partner
    Podporujeme

    Vytvořilo
    intencio s.r.o.

    • Výběr Olympic na 3 CD a DVD Petr Janda
      22.11.2017
      Máme pro vás dvě novinky – k výročí 55. let od založení kapely vyšlo 3CD Olympic 66 Nej +1, na němž najdete 67 písní z celého období, včetně novinky Ještě to nebalíme. Druhou novinkou je DVD Petr Janda v Berklee, které obsahuje záznam vystoupení…
    • Nové CD Martina Vajgla
      12.09.2017
      1. září vyšlo nové sólové album Martina Vajgla a zakoupit ho můžete například v našem e-shopu.
    • Přesun koncertu v Banské Bystrici
      27.06.2017
      Z důvodu onemocnění Petra Jandy (zápal plic) se přesouvá vystoupení v Banské Bystrici z 1.7.2017 na 22.7.2017. Vstupenky zůstávají v platnosti.
    • Petr Janda - křest alba
      03.05.2017
      In-store koncert a křest nového alba Petra Jandy - Ještě držím pohromadě BEST OF se uskuteční ve čtvrtek 11. května 2017 od 17:00 hodin v prodejně SUPRAPHON musicpoint. Všichni jste srdečně zváni, vstup je volný.
    • Petr Janda - Ještě držím pohromadě BEST OF
      10.04.2017
      Květnové půlkulaté narozeniny jsou pravým důvodem poprvé shrnout Jandovu neolympickou tvorbu. Kompilace přináší to nejlepší z období po roce 1985, kdy se hitově osamostatnil v duetu s Petrou Janů. Od té doby opravdu "jede dál", ať už to byla dvě…