Setkání s fanoušky - report

Do l3 ti hodin se jich stihla pěkná řádka a pak už přišel Olympic v současné a kompletní sestavě. Po několika klipech, mj. JAKO TELE NA VRATA, došlo na diskusi, kdy kapela osvědčila záviděníhodnou paměť a vzpomněla si na všechno, co nás napadlo, včetně natáčení v Horní Bříze.
A pak už také vybouchla SOPKA, slyšeli jsme několik písniček, včetně titulní. Nejsou to ještě hotové snímky, a o to zajímavější bude porovnání s těmi, které budou finálně vydány. Kapela vyjádřila přesvědčení, že zářijový termín je reálný, připraveno je l6 písniček, z nichž asi ještě některé vypadnou. Petr Janda popsal, jak se na desce ocitne úplně nová písnička, kterou dali dohromady ve studiu asi během hodinky, jak někdo podotkl, skoro jako Lennon s McCartneym blahé paměti.
Mezi dotazy byl velmi zajímavý slovensky položený dotaz k písničce hrané v Bratislavě v roce l989 s citací části textu – pamatuji si jen něco o džínovém obleku. Odpověď Petra Jandy mne velmi překvapila – šlo totiž o písničku JEDNOU, ale s jiným textem – kdo byl autorem, na to řeč nepřišla. Nicméně jde o další kuriozitu, protože teprve po dalších 5 letech byla písnička natočena a teprve s tímto Chrastinovým textem jde o perfektní písničku.

Asi po hodině či hodině a půl postupně Olympic odcházel, když předtím proběhla volná diskuse s fanoušky, nezbytná fota a podpisy v podstatě na cokoliv. A pak se pokračovalo, fandové byly odhadem z celé ČR a i ze Slovenska. Rád jsem poznal dva kolegy přispěvatele do diskuse.
Zjišťuji, že olympické bádání nad dalšími písničkami asi ještě hned tak neskončí, že bude stále ještě co dohledávat. Takže nezbude než zase oslovit fanoušky, zda-li písnička PRSTEM PO MAPĚ autorů Hejduka a Oulíka byla vůbec písničkou pro Olympic a zda je totožná s písničkou VZDUCHOLOĎ, která byla zřejmě připravena pro vydání olympické "4".
Oldřich Zámostný pak v archívu Petra Jandy mj. objevil studiovou nahrávku písničky ČÍ JE TO BÁL z r. l97l s Jiřím Kornem, takže jde o další neznámou věc. Tv podoba písničky VRAŤ MI MOJI HOŘKOU LÁSKU z r. l973 s Rytířovým textem mi připomněla myšlenku, zda nemělo jít o určitou reminiscenci na legendární DEJ MI VÍC SVÉ LÁSKY, aú, aú. Nekomplikovaným textem, námětem, cválavým tempem a líbivostí v dobrém slova smyslu mi ji rozhodně připomněla. Leč rádia vysílají jen písně zaběhlé a v playlistech obsažené. Kromě specializovaných rádií se snad ani nic z Karavany a Dám si tě klonovat slyšet nedá. Jak kapela ostatně dodala, divný stav trvá asi tak lO let, a bude snad ještě hůř, což doufám, že ne.
Zajímavá byla směs olympických hitů někdy z r. l975 s dostihovým pozadím a v barvě. Došlo i na legendární KŘIŽOVATKY. To byl ten předfilm francouzské detektivky Špinavá záležitost, co tu v 8O. letech běžela v kinech. Viděl jsem to asi před vojnou ?, snad během vojny ?, nebo po vojně ? (přátelský dloubanec pro pozorného čtenáře Gepu – kde byl ?) několikrát s přítelkyněmi, žádná nechtěla jít na stejný film vícekráte, ale já tam nechodil kvůli slečnám, či detektivce, ale kvůli olympickému předfilmu – Křižovatce, samozřejmě. Díky tomuto dokumentu je zachována na filmovém materiálu scéna a průřez legendární ULICÍ, prostě bašta filmeček. A zřejmě jsem po letech přišel na to, co by zajímalo pisatele s logem - TOLOKO. Zhruba uprostřed Křižovatek sedí Petr Janda ve studiu a brouká si perfektní melodii se svahilským textem. Dlouho jsem žil v přesvědčení, že to je KARTOTÉKA. Takže není a to zcela určitě. Shodli jsme se, že by mělo jít, kvůli zvukomalebnosti, o písničku JSOU CHVÍLE autorů Janda/Vrba pro Marcelu Královou a stejnojmenný singl někdy z roku l983. Musím to napsat Tolokovi, bude mít radost a bude mít nad čím přemýšlet. Z audio ukázek bylo překvapením zachované HEJ MISTŘE, VSTAŇ BYSTŘE, a to díky neznámé osobě, která v Lucerně snad v r. l978 či l979 písničku nahrála na – kazeťák. U písničky z r. l975 zaslechl jsem povzdechnutí jednoho fanouška, jak pravil, aha, teprve za 4 roky jsem se rodičům narodil. Léta letí.
Mám za to, že ti, kterým setkání ušlo a nemohli se jej zúčastnit, mohou jen litovat. Končilo se v půl šesté, zaskočeni tím, jak ten čas letěl, bylo to takové uvolněné poetické odpoledne.
Děkuji všem, kteří se o setkání zasloužili, hlavně Oldovi Zámostnému a pak samozřejmě skupině – Petru Jandovi, Milanu Broumovi, Jiřímu Valentovi a Milanu Peroutkovi.

Milan

Zpět